Můj dům můj hrad

Intrerier ve stylu středověkého hradu, si vybudovali manželé v domku na okraji Prahy. Dům splývá s okolní zástavbou, je je stejně jako ostatní zasazený do svahu, a tak z ulice vystoupáte po několika schodech už do druhého nadzemního podlaží. Pak se před vámi rozprostře obrovská místnost jako vystřižená z filmové pohádky. „Kdysi tu bylo asi pět pokojů. Všechno jsme vybourali a obnažili i staré trámoví, které má nádhernou kresbu od červotoče,“ vysvětluje majitelka a dodává, „ Chtěli jsme aby trámy vypadaly jako ty staré, které se dřív natíraly volskou krví. Snažili jsme se jim dát podobnou patinu a občas je přetřeme ještě Diavou (leštěnka na nábytek, pozn. aut.), když chceme, aby to mělo zase ‚štych‘.

Inspiraci hradem tu evokuje úplně všechno: břidlicové obložení stěn, bytelná prkenná podlaha, plápolající krb a v neposlední řadě okna s katedrálovou vitráží. Ta jsou obzvlášť působivá a dodávají nejen této místnosti tu jedinečnou atmosféru středověkého panského obydlí. Vymyslela a navrhla si je majitelka sama. Vitráž je provedená tak, že zvenku není vidět dovnitř. To, že jsou okna barevná, je znatelné až večer, když se rozsvítí.  „Máme je i kvůli tomu, abychom nemuseli mít záclony, závěsy, nebo rolety. Také skvěle izolují od hluku i zimy, “ vysvětluje paní domu „Bylo však těžké najít výrobce, ale nakonec jsme našli  pochopení u jedné firmy až na Slovensku. V Čechách jsme totiž nikde nepochodili, ostatně stejně jako u spousty dalších kousků a detailů. Například dřevěných zásuvek a zástrček, které jsme od slovenského výrobce koupili ‚v základu’ a pak jsme si je upravili a sladili s prostorem.“ Detaily jsou pro majitele důležité, a tak třeba koncovky k novým litinovým radiátorům sehnali až v Itálii. „Můžete doma sedět třeba na bednách od rajčat, protože ty bedny časem vyhodíte, až seženete, řekněme, vysněnou sedačku,“ objasňuje nám paní Ivana svůj názor na zařizování bytu, „ Nejdůležitější je základ: okna, podlaha, dveře, topení, dlaždice – to vše musí být od hezké a precizní.  Vždycky dbám na to, aby detaily byly takové, jaké mají být. Jsou podle mě důležité. Pak už je opravdu jedno, co si dáte na zem a třeba časem vyměníte.“

Rozměrná místnost je zároveň kuchyní, obývákem s televizním koutkem i jídelnou. Jednotlivé obytné zóny se tu nenásilně prolínají a harmonizují spolu. Včetně kuchyně. Je otevřená do prostoru, pracovní desku má z černé žuly, ve které se vyjímá měděný dřez.  Pult u kuchyně zdobí digestoř, kterou si majitelka sama upravila podle svých představ tak, aby souzněla s ostatním vybavením.

V prostoru  se vyjímají zajímavé kousky nábytku. Některé pořídili majitelé od firmy Donate, něco přivezli z Holandska a zbytek si paní domu navrhla sama a pak svěřila rukám šikovného manžela. Vše je drásaný dub napuštěný lodním voskem. Dubová je i podlaha napuštěná olejem. Tato povrchová úprava je prý velmi výhodná. Jakmile se objeví škrábanec, lehce jej zabrousíte a opět olejem napustíte.

Nemohl by to být ‚hrad, aby tu chyběl kov. Je všude, kam se podíváte. Dominantní je kovový krb, sálá z něj teplo do všech stran a vyhřívá i podkroví. Je otočný a zavěšený. Má tu výhodu, že pro něj není třeba stavět podklad, který by sahal až do základů stavby. Fakt je, že takhle je mnohem impozantnější a navíc v  prostoru opticky nepřekáží, naopak, činí jej zajímavým. Řada doplňků je zde kovaných nebo tepaných. I kličky na oknech. Nenajdete ale dvě shodné, každá je jiná. Manželé léta spolupracují s kovářem z pražské Hostivaře, panem Beranem. Kovařinou se Beranovi zabývají již po tři generace. To, že s ní mají Čákorovi ty nejlepší zkušenosti, dokládají svícny, stylové osvětlení, krbové náčiní, kované výplně zábradlí a spousta dalších detailů.

Po schodech sestupujeme do prvního nadzemního podlaží. Stěny okolo schodiště z trámoví a kovu mají patinovanou výmalbu, jako ‚očouzenou‘, stěny jsou plastické, nerovné, zakřivené, prostě jako na starých hradech. V přízemí je pracovna otevřená do prostoru, bazén, koupelna a ložnice manželů. Co se té týče, zaujal mne názor Ivany Čákorové na její umístění: „Ložnici se vždy snažím umístit uprostřed bydlení, takřka bez oken. Můžete tu spát v kteroukoliv denní dobu. Netáhne vám od oken, nebudí vás auta ani tramvaje a skvěle si tu odpočinete.“  Na tom vážně něco bude… Navíc okna s vitráží ústící do chodby, dávají příjemné tlumené světlo a možnost ložnici větrat. Stejně zajímavá je i koupelna. Dominuje jí měděná vana a z téhož materiálu i umyvadla. Ani tady nechybí břidlicový obklad a vitráže. Vše je důmyslně podpořené detaily. „Na ty já koukám všude,“ přerušuje  mé myšlenky paní domu, „ Jsou prostě podle mě důležité. Navštívili jsme například známého, architekta, který staví ekologické dřevostavby. Mají mech na střechách a tak… To je samo o sobě skvělé až na to, že do tohoto domu implantoval plastová okna!“

Návštěvu završujeme v prostoru bazénu. I tady je trámoví, ale plastové, kvůli vlhkosti. I hrady měly své vodní nádrže a příkopy, tak mne vodní hladina vůbec nepřekvapuje, naopak, do celého konceptu skvěle zapadá a navíc báječně uklidňuje…

Připravila Martina Hühneová

Fotografie Dagmar Hájková