KLÍČ KE ŠTĚSTÍ MÁ KAŽDÝ V SOBĚ

Lidé tě znají jako spisovatele, a cestovatele, ale vím, že máš schopnost i léčit…

Já ani nemůžu snad říct léčit, spíš bych se nazval terapeutem. K tomu jsem se propracoval časem a intenzivním mnohaletým studiem, než jsem založil šamansko-ezoterickou školu Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla.

Mohl bys podrobněji popsat, jak jsi k tomu dospěl?

Dlouhá léta jsem organizoval různé semináře mých přátel. Na jednom z nich měl přednášet i jistý kabalista. Když přišla jeho chvíle, dostavil se totálně zpitý. Oznámil, že kabala je strašně tajná, že o ní tedy nemůže mluvit, a odešel. Na semináři mimo jiné byla i Zoša Kinkorová, legenda české astrologie, a tehdy mi řekla: „Milošku, teď vám nezbyde nic jiného, než to vzít za něj. Vždyť vy všechno víte, vy znáte všechny ty vaše Egypty , ty vaše Bárbry (Barbra Streisand pozn.aut.), ty vaše meditace… všecko jim tady hezky řekněte…“. Pětadvacet lidí čekalo sice na kabalu, ale moje přednáška, asi šestihodinová, měla velký úspěch. Zoša pak přišla za mnou s tím, že to bylo úžasné a že bychom se mohli dát dohromady. Slovo dalo slovo a asi čtyři roky jsme pak se Zošinkou pořádali semináře. No a tak jsem vlastně před patnácti lety založil a začal vést svoji šamansko-ezoterickou školu a začal jsem taky přednášet.

K terapiím na principu duchovního léčení jsem dospěl mnohem později. Vyplynulo to přirozeně, pomalu a postupně z toho, co dělám, o co se zajímám. Pracuji s tím především na seminářích. Nejsem klasický terapeut, který by se tím zabýval od rána do večera a stály u mě fronty.  Jednak pracuji jiným způsobem a taky jenom někdy. Často jezdím do zahraničí na meditační cesty, pořádám přednášky, workshopy a mám tak málo času. Když jsem v Česku, věnuji se terapiím tak jeden den v týdnu. Většinou ale stejně zájemce odkazuji na moje semináře.

Proč na semináře?

Hodina uplyne neuvěřitelně rychle a terapie je běh na dlouhou trať. Než  vůbec mohu začít pracovat, je hodina ta tam.  A lidé za to platí. Seminář je pro ně cenově mnohem přijatelnější. Zažijí čtrnáct i více hodin výuky, je tedy velmi intenzivní. Naučí se základy, jak sami se sebou pracovat, co se týče energií, a pak dál tu nabytou schopnost ,řekněme ,sebeléčení, mohou díky dalším seminářům rozvíjet. Mnohdy jim stačí semináře, ale pokud přeci jen chtějí přijít na terapii, je to potom pro obě strany mnohem jednodušší. Můžeme se posunout rychleji dál, soustředit se na konkrétní problém, a nemusíme postupovat od začátku. Vycházím ze způsobu života, jakým většina z nás žije. Lidé nemají harmonické vztahy, jedí nesmysly, nic se sebou nedělají ani energeticky ani fyzicky. Když to zjednoduším, jedí odpad, sedí u televize a zapíjí to pivem. Nechci bagatelizovat ani zesměšňovat, to rozhodně ne, jen konstatuji.  Lidé jedí více než by měli, a nekvalitní věci. Bohužel je doba akcí a slev. Stále ale říkám: nejsme popelnice!

Uzeniny jsou nezdravé, maso z obchodu také. Je plné antibiotik, hormonů apod. Osobně doporučuji vegetariánství. Sám vegetarián jsem a je to podle mě zdravější. Pokud lidé chtějí jíst maso, měli by si je kupovat u farmářů, nebo zvířata sami chovat. Ale samozřejmě to není jen o jídle. Když se k tomu přidá psychika, harmonie vztahů, spokojenost, štěstí, práce s energií, práce s tělem… Když tohle všechno dáme dohromady, zapadá tam pak i to jídlo jako zdroj energie. Lidé si třeba neuvědomují, že voda má paměť. Ano, čističky ji průmyslově vyčistí , ale paměť zůstává. Uvědomme si, kolik žen dneska bere antikoncepci, a pak my to zpátky pijeme… Ti, kdo si kupují balenou vodu, jsou snad na tom ještě hůř. Jaká je to asi voda, která vydrží třeba rok v plastu? Mrtvá…

A co s tím?

Je potřeba, aby lidé přemýšleli a něco změnili. A není to jen o vodě ze studánky. Já s tím, jak lidé žijí, nebo spíš jak nežijí, pracuji. Snažím se je dostat do harmonie. A tady je důležitá práce s energiemi. Nevím, jak to přišlo, ale já pracuji přes oči. Vždycky jsem znal pouze léčitele, kteří pracují s rukama. Říkal jsem si, že to buď neumím, nebo to dělám jinak. Mně to přes ruce sice pracuje také, ale není to tak přirozené jak přes oči. Přes oči a přes srdeční čakru ano. Uklidnil mě Eric Pearl, slavný americký léčitel, se kterým jsem dělal rozhovor. Potvrdil mi,  že každý pracuje s něčím jiným a že on to má podobně.

Máš nějaké hmatatelné výsledky? Mám na mysli tvé terapie.

Neschraňuji odezvy, i když v mailu bych určitě něco našel. Ti, kterým to pomůže, většinou chodit přestanou. Mám ale spíš odezvy ze seminářů. Je pro mě úžasné sledovat, jak se lidé postupně vyvíjejí od základního semináře přes ty pokračovací. Do roka jsou to tak tři, čtyři. Pracujeme v nich mimo jiné i s regresními meditacemi. A je pro mne satisfakcí, když se už k regresivním meditacím nemusíme uchylovat. Navíc, když si pak zpětně uvědomím, v jakých potížích se někteří moji žáci na začátku nacházeli! Když je řeč o odezvách, tak nedávno mi jedna dívčina, která měla neustálé potíže se vztahy, poslala svatební oznámení. Tak to je pro mě odezva!

Co způsobuje, že lidé stále častěji hledají pomoc terapeutů?

Málokdy si dokážou připustit, že je jejich život v troskách, že mají v troskách i vztahy. A hlavně, snaží se vše svalovat na něco nebo někoho jiného. Ale já vidím, že to není pravda. Oni jsou jen k sobě neupřímní. To je chyba. Když si dokážeme připustit svoje chyby a omyly, teprve tehdy máme šanci něco změnit. Pokud si to nepřipustíme, tak tu šanci nemáme. Nemusí být upřímní ke mně. Ale hlavně sami k sobě. Ten koho máme milovat nejvíc, jsme my sami. Pokud to dokážeme, teprve pak můžeme milovat ty druhé. To samé platí pro odpuštění. Kolik jen ke mně chodí lidí, kteří si nedokážou říct: mám se rád, mám tě rád. Jak to potom ve vztazích může vypadat? Na seminářích s tím pracujeme a mnohdy je u toho i hodně pláče. Je to velice očistné, někdy i bolestné, ale právě přes tu bolest se často můžeme dostat k léčebnému procesu. I proto jsem konečně natočil po patnáctiletém naléhání všech mých studentů své první meditační CD s názvem Meditace, které vychází 6. října, a na kterém lidé najdou mé nejúspěšnější meditace včetně těch na odpuštění…

Učím lidi, aby se naučili léčit sami sebe, aby nikoho nepotřebovali. Vždycky, když se mnou vyjde někde rozhovor, volá mi spousta lidí. Fascinuje mě, že téměř každý druhý se už v telefonu ptá, jestli mu pomůžu, jestli ho vyléčím. Vždy mě to zarazí a neustále mne to překvapuje. Odpovídám: „Pomůžu vám tak, že si nakonec pomůžete vy sám“. Pak je ticho zase na druhé straně. Polovina řekne, že ještě zavolá, ale už nikdy nezavolá. Což je dobře, je to síto. Druhá polovina přijde, ale jenom jedna třetina z té poloviny chce se sebou něco dělat. Není to smutný výčet?

Všichni očekávají od lékaře zázračnou pilulku, od léčitele nebo terapeuta zázračné zamávání rukama, aby nemuseli nic dělat. Ale takhle to nefunguje. Lidé se nenaučili chodit k psychoterapeutovi,  který už jen tím, že vás vyslechne, vlastně odstraní velké procento obtíží. To je součást i mé terapie, lidé se mi musí svěřit. V legraci říkám, že nejlepší je, když se mi zhroutí hned, jak přijdou. Protože můžeme začít od nuly, nečekat na další hodinu terapie, ale hledat řešení okamžitě. Žádný nepodařený vztah, žádné vyhození z práce nebo dluhy nestojí za „život“. Všichni máme šanci na nový začátek. A štěstí je jenom stav naší mysli.  Nikdo vás neudělá šťastným, pokud vy nejste schopni být šťastni.

Je to princip kvantové fyziky. Dělal jsem rozhovor se slavným kvantovým fyzikem  dr. Fredem Alanem Wolfem a ten potvrdil spoustu mých myšlenek, teorií a pocitů. I léčení 21. století je prevence a kvantová fyzika. Ve smyslu změny myšlení. Jak myslíme, tak žijeme. Když lidi budou myslet negativně, tak si tam všechny ty nemoci, rozchody a vyhazovy prostě vymyslí a nastaví.  Mysl je tak tvořivá, že si to ani neuvědomujeme. Prevencí je změna myšlení. Když budu zdravě jíst, chodit do přírody, starat se o sebe, cvičit, pít zdravou živou vodu, milovat sám sebe a ty druhé, tak co mi bude chybět? Nic. Je to učení egyptského boha Thovta. Píšu o tom snad ve všech svých knihách, v každé z nich mám aspoň jednu kapitolu o Egyptě, včetně té zatím poslední Dějinami za poznáním astrologie, kterou jsem napsal společně s legendou české astrologie Zošou Kinkorovou, a kde mám speciálně o Thovtovi celou kapitolu .  Thovt zde říká: „Co nahoře, to dole, co uvnitř, to vně. Pochop to a budeš šťasten“.

Buďme tedy šťastni!

Text: Martina Hühneová

Foto: Tomáš Pleskot